Vodní kámen trápí skoro každou česká domácnost. Jeho výskyt totiž souvisí s tvrdou vodou, s níž se v Česku potýkáme na velké většině území. Pojďme se proto společně podívat, jaká rizika tvrdá voda přináší a jak je eliminovat.
Voda má mnoho vlastností. Můžeme ji dělit například podle barev na vodu šedou, černou či žlutou, ale také podle tzv. tvrdosti. Zde obvykle rozlišujeme vodu tvrdou a měkkou. Je však nutné dodat, že tvrdost vody se pohybuje na určité škále, a to od velmi měkké vody až po tu velmi tvrdou. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Tvrdost je vlastnost vody, která vyjadřuje obsah rozpuštěných nerostů. Nejčastěji se jedná o vápník a hořčík. Zjednodušeně řečeno, čím více vápníku a hořčíku ve vodě je, tím je voda tvrdší. Obecně se dá říct, že zatímco měkká voda se vyskytuje spíše v povrchový vodách a nádržích (a tím pádem i pitné vodě z nich získávané), tvrdá voda je typická pro podzemní vody (vzpomeňte na krápníky v jeskyních).
V České republice měříme tvrdost vody jako sumu vápníku a hořčíku v milimolech na litr. Právě na základě této metriky se voda rozděluje dle tvrdosti, viz tabulka:
Pitná voda | mmol /l |
---|---|
Velmi tvrdá | > 3,76 |
Tvrdá | 2,51–3,75 |
Středně tvrdá | 1,26–2,5 |
Měkká | 0,7–1,25 |
Velmi měkká |
Měkká voda způsobuje menší množství vodního kamene – je v ní méně minerálů, které by se mohly usazovat v potrubí a spotřebičích. To z ní na druhou stranu činí vodu méně vhodnou pro lidský organismus. Její dlouhodobé pití může u člověka způsobit nedostatek minerálů, jenž se projevuje třeba odvápňováním kostí. Měkká voda také způsobuje korozi potrubí.
Tvrdá voda má za následek vyšší usazování vodního kamene, čímž snižuje životnost spotřebičů, sprchových hlavic atp. Na površích baterií po vodě zůstávají nevzhledné mapy. Pro lidský organismus je vhodnější než voda měkká. Ovšem všeho s mírou – velmi tvrdá voda neúměrně zatěžuje ledviny.
„Vyhláška 252/2004 Sb. doporučuje pro pitnou vodu rozmezí tvrdosti vody 2,0–3,5 mmol/l s tím, že taková tvrdost vody je optimální pro lidské zdraví. Vyšší tvrdost nepředstavuje bezprostřední problém pro naše zdraví, ale zhoršují se tím užitné vlastnosti vody, tzn. dochází k tvorbě vodního kamene.“
Výsledek? I v případě vody je nejlepší zlatá střední cesta, tedy voda ani příliš tvrdá, ani příliš měkká. Ideálně by voda měla být středně tvrdá, tedy o hodnotách 2 až 3,5 mmol/l.
Zajímá vás, jak tvrdou máte vodu? Nejlepší je nechat si provést rozbor vody. Jestliže je vaše domácnost napojená na obecní vodovod, vodárna vám poskytne informace o složení dodávané vody zdarma. Informujte se na webových stránkách příslušných vodáren – u některých dokonce najdete interaktivní mapy, kde si na základě svého bydliště najdete zdroj vody i jeho kvalitu (takovou mapu poskytují například Pražské vodovody a kanalizace).
V případě, že využíváte vodu z vlastního zdroje, je třeba profesionální rozbor objednat u některé z akreditovaných laboratoří. Počítejte s tím, že rozbor vody vás bude stát okolo 1 500 korun.
Tip: Pokud vám stačí jen orientační odhad tvrdosti vody, můžete si pořídit jednoduché testovací pásky, které zkrátka namočíte do vody. Po nějaké době vám zabarvení pásky pomůže určit stupeň tvrdosti vody.
S vodním kamenem máme zkušenost všichni: tvrdý, většinou bělavý povlak na místech, která přišla opakovaně nebo dlouhodobě do styku s vodou. Vodní kámen tvoří z největší míry uhličitan vápenatý a vzniká mnohem častěji a snáze z vody tvrdé než měkké (to kvůli většímu množství minerálů, jež jsou v ní rozpuštěné), zejména když ve vodě dochází ke střídání teplot.
Vodní kámen je v dnešní době velká nepříjemnost – nevypadá hezky, kazí lesk baterií a sprch a způsobuje potíže vně i uvnitř spotřebičů, jako jsou pračky, myčky, rychlovarné konvice, o potrubí nemluvě… Vodní kámen však měl dříve i pozitivní funkci, a dokonce velmi významnou – ve středověku se používal jako stavební materiál.
V 21. století vodní kámen z nabízených stavebních materiálů vymizel, jeho usazování bychom se proto měli snažit zabránit, a to z dobrých důvodů:
Vodní kámen obaluje topné spirály a vnitřek spotřebičů a působí jako izolant. Na ohřev vody je pak potřeba více energie. To se projeví ve vaší peněžence, zvyšují se totiž měsíční výdaje za energie. I nepatrná vrstva vodního kamene snižuje účinnost spotřebičů o desítky procent.
Vodní kámen nadělá ve spotřebičích neplechu a může je dokonce zcela zničit. Stejně tak může zcela zanést vodovodní potrubí.
Vodní kámen snižuje účinnost pracích a čisticích prostředků, protože se kvůli němu hůře rozpouštějí.
V usazeninách vodního kamene se dobře daří bakteriím. Proto je důležité se jej zbavovat i s ohledem na naše zdraví.
Nejlepším řešením, jak omezit rizika vodního kamene je využít v domácnosti dešťovou vodu. Ta oproti pitné vodě z vodu obsahuje méně minerálů (manganu a železa). Dešťová voda je tak automaticky měkčí, navíc jde o obnovitelný zdroj. Není třeba prát prádlo či nádobí v pitné vodě, když ji zcela bez problémů zastoupí dešťová voda. Co víc, k tomuto řešení je možné získat dotaci.
Rádi vám dotaci Dešťovka pomůžeme získat a zařídíme vám řešení šité na míru. Ušetříte peníze a zároveň omezíte vznik vodního kamene.
Jak je zřejmé z odstavců výše, s vodním kamenem se vyplatí bojovat. Své tažení můžete rozdělit na dvě fáze: prevenci a následné odstranění vzniklého vodního kamene.
Ideální je usazování vodního kamene v první řadě předcházet, zejména pokud vám z kohoutků teče tvrdá nebo velmi tvrdá voda. V takovém případě jsou řešením změkčovače vody. Obvykle se jedná o filtry na změkčení vody, které zachytávají vodní minerály, čímž zabraňují jejich usazování ve formě vodního kamene. Protože jsou tyto minerály pro lidské tělo vhodné, doporučujeme filtry instalovat pouze před spotřebiče, jež chceme před vodním kamenem uchránit.
K použití v pračkách a myčkách existují změkčovače ve formě tablet, gelu nebo prášku. Obvykle se jedná o směs minerálních a organických látek. Na trhu existuje množství ekologických i tradičních variant. Pokud máte domovní čistírnu odpadních vod, sáhněte spíše po těch ekologických.
U vodovodních baterií, sprch a jiných viditelných povrchů je možnost využít tzv. sanitární mazivo. Mazivo (např. ve formě krému) se nanese na povrch, na němž chcete zabránit usazování vodního kamene. Prodlužuje se tak životnost koupelnového vybavení a také se udržuje jeho vzhled – mazivo zabraňuje tvorbě nevzhledných skvrn a map.
Reverzní osmóza je velmi účinný způsob filtrace. Dokonce tak účinný, že je pro filtraci pitné vody zcela nevhodný. Reverzní osmóza totiž vodu zbavuje nejen minerálů způsobujících vodní kámen, ale veškerých látek, i těch prospěšných a důležitých. Výsledkem je voda v podstatě destilovaná. A ta pro pití rozhodně není uzpůsobená.
Co když se vodní kámen přece jen usadí (čemuž se, koneckonců, lze jen těžko vyhnout)? Pak doporučujeme nánosy vodního kamene v pravidelných intervalech odstraňovat. Existuje v zásadě dvojí způsob:
Vodní kámen odstraníme mechanicky pomocí vhodného nástroje. Nebezpečí toho způsobu tkví v tom, že při nešetrném mechanickém odstraňování můžeme poškodit povrch či spotřebič.
V případě chemického odstranění je nejvhodnější dát na zkušenosti našich babiček a využít tradiční pomocníky: ocet, kyselinu citronovou (citronovou šťávu) a jedlou sodu. Účinného odstranění vodního kamene docílíte také použitím kyseliny solné (chlorovodíkové). Tuto silnou žíravinu se ale rozhodně nepoužívejte, pokud máte domovní čistírnu odpadních vod nebo tříkomorový septik. Může totiž narušit průběh biologického čištění vody.
Vodní kámen se možná tváří nenápadně, ovšem ve skutečnosti razantně snižuje účinnost spotřebičů a zkracuje jejich životnost. Měsíčně vás tak stojí víc peněz, než by vás napadlo. Bojem s vodním kamenem tak chráníte nejen vzhled své koupelny, ale především svoji peněženku i zdraví.
Vyžádejte si konzultaci a získejte slevu 1 000 Kč.